Německý boxer

PŮVOD:
Původem pochází od mastifů a molosských dog, zavezených do střední Evropy z středověkého Řecka asi před dvěma tisíci lety. Do Německa byl vyvezen v polovině minulého století k křížení a zušlechtění různých plemen psů dogovitých, nejbližší příbuzní plemene jsou německá doga a anglický buldok starého typu.

POPIS:
Středně velký pes atletické stavby těla, s mohutně vyvinutým svalstvem, čtvercového formátu. Výška v kohoutku u psů je 57-63 cm, u fen 53-59 cm. Hmotnost psů je přibližně 30 kg a fen okolo 25 kg. Hlava s výrazně zkrácenou, širokou a mohutnou čenichovou partií, černou maskou, čenich nosu je černý, čelo vypouklé. Oči a víčka tmavá. Uši se již nekupírují, spíše menší, přiléhající k lícím,vysoko posazené. Velmi hluboký hrudník (jeho hloubka má odpovídat polovině kohoutkové výšky). Tělo široké, dlouhé. Ocas nakrátko kupírovaný, nesený vzhůru, vysoko posazený, s širokým základem. Srst krátká a hladká, celkově přiléhající. Zbarvení různých odstínů rezavé, plavé, tygří s možnými bílými znaky.
Charakteristické rysy boxera jsou: vrozený předkus, znak psů sledujících v trávě stopu býka.

VÝŠKA:
V kohoutku
u psů je 57-63 cm,
u fen 53-59 cm.

VÁHA:
u psů je kolem 30 kg (pri výšce 60 cm),
u fen kolem 25 kg (pri výšce 56 cm)

SRST:
Krátká a hladká, celkově přiléhající. Zbarvení různých odstínů rezavé, plavé, tygří s možnými bílými znaky.

CHARAKTER:
Do současné doby přetrvává bojový charakter předků. Živý, přátelský, otevřený pes, stále v dobré náladě. Jako jediné služební plemeno bývá bez výhrad doporučován i do rodin s dětmi, jimž je nejlepším společníkem. V případě potřeby však dokáže být náležitě ostrý, je výborným obranářem.Oblíbený pracovní pes, dobrý hlídač, ochránce i průvodce. Vynikající společník a pes rodinný. Jediným nedostatkem je, že u tohoto psa dosud přetrvávají vrozené divoké pudy.

Zdroj: http://www.celysvet.cz/boxer-nemecky.php

Švédský valhaund - VÄSTGÖTLANDSKÝ ŠPIC

ZEMĚ PŮVODU:

Švédsko.

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.11.1999

POUŽITÍ:

Ovčácký pes - patař.

ZAŘAZENÍ PODLE FCI:

Skupina 5 špicové a primitivní plemena.
Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi.
Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:

Västgötlandský špic je považován za jedno z původních švédských plemen, ačkoliv není zcela jasné, jak je příbuzný s velškorgim. Je těžké říci, zda si Vikingové přivezli podobné psy typu špice do Švédska z Anglie. Moderní kynologické výzkumy ukazují na to, že plemeno bylo vyšlechtěno ve Švédsku.
Tím, kdo se zasloužil o uznání västgötlandského špice a jeho registraci jako švédského plemene, byl hrabě Björn von Rosen. Když se zajímal o psy z oblasti Västergötland a zvláště z okolí města Vara, objevil malé, ale typově pevné psy. Ti byli zakladateli chovného programu, který byl především v rukou K.G.Zetterstena, který uspěl v upevnění typu bez ztráty ovčáckého pudu.

CELKOVÝ VZHLED:

Malý, silný, nebojácný, krátkonohý pes. Vzhled a výraz ukazují na ostražitého, pozorného a energického psa.

DŮLEŽITÉ POMĚRY:

Poměr mezi kohoutkovou výškou a délkou těla je zhruba 2 : 3.

POVAHA / TEMPERAMENT:

Plemeno je ostražité, energické, nebojácné a poslušné.

HLAVA:

Poměrně dlouhá a čistě utvářená. Při pohledu shora vytváří rovnoměrný klín od lebky ke špičce nosu.

MOZKOVNA:

Lebka: téměř plochá.

Stop: dobře vyznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: uhlově černá.

Tlama: při pohledu ze strany kvadratická. Tlama je mírně kratší než lebka.

Pysky: těsně přiléhající.

Zuby: perfektní a pravidelný nůžkový skus s rovnoměrně a dobře vyvinutými zuby.

Oči: středně velké, oválného tvaru. Tmavě hnědé.

Uši: středně velké, špičaté, vztyčené. Kůže ucha je pevná od nasazení ke špičce, hladce osrstěná. Ucho je pohyblivé a není nasazené příliš nízko.

KRK: dlouhý a silně osvalený, dobré délky.

TRUP:

Hřbetní linie: hřbet rovný, dobře osvalený.

Bedra: krátká a silná.

Záď: široká a mírně spáditá.

HRUDNÍK:

Dlouhý s dobrou hloubkou. Dobře vyklenutá žebra. Při pohledu zpředu je hrudník oválný, při pohledu ze strany eliptický. Hrudník dosahuje do dvou pětin délky hrudních končetin a při pohledu ze strany je nejnižší bod hrudníku těsně za zadní stranou hrudní končetiny.

Spodní linie: břicho mírně vtažené.

OCAS:

Vyskytují se dva typy ocasu, a to dlouhý nebo přirozeně krátký ocas. V obou případech jsou všechny variace povolené.

HRUDNÍ KONČETINY:

Mají dobrou kostru.

Rameno: ramenní lopatka dlouhá a dobře uložená vzad.

Nadloktí: trochu kratší než ramenní lopatka a uložené ve výrazném úhlu. Nadloktí dobře přiléhá k žebrům, ale zůstává velmi pohyblivé.

Předloktí: při pohledu zpředu je mírné ohnuté, dostatečně na to, aby umožňovalo volný pohyb vůči spodní straně hrudníku.

Nadprstí: pružné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Pánevní končetiny jsou dobře zaúhlené v koleni a hleznu. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Stehna: silně osvalená.
Bérec: mírně delší než je vzdálenost od hlezna k zemi.

TLAPKY:

Středně velké, krátké, oválné, směřující přímo vpřed, se silnými polštářky a dobrou kostrou.

POHYB:

Harmonický, s dobrým posunem.

SRST:

Krycí srst střední délky, hrubá, těsně přiléhající a hustá, podsada měkká a hustá. Srst je krátká na přední straně končetin, o něco delší na krku, hrudníku a zadních stranách pánevních končetin.

BARVA:

Žádoucí barvy jsou šedá, šedavě hnědá, šedavě žlutá nebo červenohnědá s tmavšími chlupy na hřbetě, krku a bocích. Světlejší srst ve stejném odstínu barvy může být na tlamě, hrdle, hrudníku, břiše, stehnech, tlapkách a hleznech. Světlejší znaky na plecích, tzv. postrojové znaky, jsou žádoucí.
Bílá je povolena jen v podobě malých znaků: na hlavě, šíji nebo jako málo znatelný "obojek". Bílé znaky jsou povolené na hrudních a pánevních končetinách a na hrudníku.

VÝŠKA A HMOTNOST:

Výška v kohoutku:

Psi: 33 cm.
Feny: 31 cm.
Povolena je odchylka 1,5 cm pod a nad tyto výšky.

Hmotnost: mezi 9 – 14 kg.

VADY:

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka:

Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Další informace:

Péče o srst:

Pravidelně srst češte a a dbejte na čistotu zvukovodů. Kontrolujte i drápy, které udržujte krátké.

Výchova:

Je to učenlivý pes. Velmi rychle pochopí co od něho vyžadujete. Díky tomu výchova není složitá. Ve vztahu k dětem je přátelský a má snahu je chránit. K cizím lidem se chová trochu zdrženlivě. Ve většině případů vychází dobře také s ostatními psy i domácími zvířaty.

Nároky na pohyb:

Protože je to pes pracovní, je aktivní a má rád pohyb. Postarejte se mu tedy o dostatečné vyvenčení. Vzhledem ke svému menšímu vzrůstu ho můžete chovat v bytě, ale nezapomeňte, že se potřebuje proběhnout a zbavit se nahromaděné energie. Tento pes vynikne v kurzech obratnosti, přihlaste ho tedy do takového kurzu a uvidíte, že bude nadšený.

Švédský valhaund

Švédský valhaund

Švédský valhaund

Švédský valhaund

Švédský valhaund

Jokšírský teriér

18.3.2007 13:08| Květa |Jokšírský teriér

Jorkšírský teriérpatří mezi plemenobojácné a také je jjením z mnoha nejkrásnějších psů kteréhojsem kdy viděla je to má nejoblíbenější rasa která měří nejvíc23cm-a nejméně 19cm.A nejvíce může vážit tak 3 kylo více určitě ne!Toto plemeno je stršně hravé mlsné bojácnéa nemají rádi když se někomu něco stanepak se totiž začnou klepat a takových10 dní mu to zůstane!!!!

dalsi clanek s jorkšírem

1.4.2007 12:09| kveta |Jokšírský teriér

V soutěži o nejmenšího psa se umistuje na druhém místě hned za čivavou a když se soutěží o nejoblíbenějšího psa,je častona prvním místě.Ozdoben stužkami a zahalen do dlouhé,hedvábné srsti vypadá jorkšírský terier jako stvořený pro budoary a zakrývá tím svou ostrou teriéří povahu.

Historie
Ačkoli je toto plemeno pouze 100 let staré,není jeho původ zcela jistý.Dělníci ze severu Anglie,kteří plemeno vytvořili,se asi obávali,že někdo jiný úspěchu finančně využije.Zdá se však pravděpodobné,že skotští dělníci,kteří hledali svou práci v jorkšírských prádelnách,s sebou přivezli různé teriery včetně skajteriera a dnes už vyhynulého clydesdalského teriéra,a ti byli kříženi s místními psy,například s dlouhosrstým leadským teriérem.Do chovu přispěla asi jiná plemena,jako maltézáček,black ahd ten terier,manchesterský terier a Dandie dimont terier.Původní ,,jorky'' byl mnohem větší než dnes,ale stálým výběrem nejmenších jedinců k chovu bylo plemeno po léta zmenšováno.

Temperament
Jak se sluší na psa používaného v minulosti pro lov krys,je jorkšírský terier kurážný a čilý,nezalekne se ani větších psů,ani vetřelců.Kromě toho,že je dobrý hlídač,je také obzvlášť milý domácí společník.

Jorkšírskému terieru nechybí seběvědomí a rád se ukazuje ve výstavním kruhu,kde vždy zbudí pozornost.

Předvést srstjorkšírského teriera ve vrcholové kondici vyžaduje mnoho práce a péče.Když o srst nepečujeme,chlupy se lámou a kondice se rychle ztrácí.

Velikost
hmotnost do 3,1 kg.

www.yorkshire-terrier.sk/

Německý špic

Země původu: Německo

Využití: Pes hlídací a společenský

Klasifikace FCI: Skupina 5 Špicové a primitivní psi; Sekce 4 Evropští špicové; Bez pracovní zkoušky

Stručné dějiny plemene: Němečtí špicové jsou potomky psa rašelinného Canis Familiaris Palustris Ruthimeyer z doby kamenné a pozdějšího špice kolových staveb a jsou nejstarším psím plemenem Střední Evropy. Vyvinula se z něj četná další plemena. Za hranicemi německé jazykové oblasti je vlčí špic též nazýván keeshond a trpasličí špic pomeranian.

Celkový vzhled: Špicové vynikají krásnou srstí, jež díky bohaté podsadě odstává od těla. Zvláště nápadný je mohutný límec kolem krku připomínající hřívu a huňatě obrostlý ocas hrdě nesený nad hřbetem. Hlava podobná lišce s bystrýma očima, zašpičatělýma malýma blízko sebe stojícíma ušima, dodává špicovi jeho tolik typické smělé vzezření.

Důležité proporce: Poměr kohoutkové výšky k délce psa je 1:1.

Chování a charakter (povaha): Německý špic je stále ostražitý, živý a mimořádně fixovaný na svého majitele. Je velmi učenlivý a lehce vychovatelný. Jeho nedůvěřivost k cizím lidem a absence loveckého pudu ho činí ideálním hlídačem pro dům a dvůr. Není ani bázlivý ani agresivní. Odolnost vůči počasí, robustnost a dlouhověkost jsou jeho nejznamenitějšími vlastnostmi.

Hlava:

- lebeční část: Hlava špice je středně velká, při pohledu shora vzadu nejširší a zužuje se klínovitě ke špičce nosu.

Stop: Mírně vyvinutý až zdůrazněný, nikdy ne náhlý.

- obličejová část:

Nos: Nos je kulatý, malý a čistě černý. U všech hnědých špiců je tmavě hnědý.

Čenichová partie: Čenich není příliš dlouhý, ani hrubý ani zašpičatělý a je ve vhodném poměru k mozkovně (u vlčího špice/keeshonda, velkého špice a středního špice cca 2:3, u malého a trpasličího špice/pomeraniana cca 2:4).

Pysky: Pysky nejsou převislé, pevně přiléhají a netvoří ke koutkům záhyby. U všech barevných rázů jsou černě pigmentovány, u všech hnědých špiců hnědé.

Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuty a vykazují plnocenný nůžkový skus s 42 zuby dle zubního vzorce, přičemž horní řada řezáků přesahuje bez meziprostoru přes dolní čelist a zuby stojí v čelisti kolmo. U malých a trpasličích špiců/pomeranianů jsou tolerovány malé ztráty premolárů. Klešťový skus je u všech špiců přípustný.

Líce: Líce jsou měkce zaoblené, ne vystouplé.

Oči: Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmo uložené, tmavé barvy. Okraje víček jsou u všech barevných rázů černě pigmentovány, u hnědých špiců tmavě hnědé.

Uši: Malé uši jsou relativně blízko u sebe nasazené a trojúhelníkovitě zašpičatělé. Jsou neseny vždy vzpřímeně s tuhými špičkami.

Krk: Středně dlouhý krk je nasazen na plecích široce, v šíji je lehce klenutý, netvoří lalok a je osrstěn límcem připomínajícím hřívu.

Trup:

Horní linie: Horní linie začíná na špici vzhůru nesených vztyčených uší a přechází v měkkém oblouku v krátký rovný hřbet. Huňatý překlopený ocas, který částečně překrývá hřbet, zaobluje siluetu.

Kohoutek/hřbet: Vysoký kohoutek neznatelně přechází v pokud možno krátký, rovný, pevný hřbet.

Bedra: Krátká, široká, silná.

Záď: Záď je široká a krátká, nikdy spadající.

Hrudník: Dostatečně hluboký hrudník je dobře klenutý, přední fronta je dobře vyvinutá.

Spodní linie a břicho: Hrudní koš zasahuje pokud možno co nejdále dozadu, břicho je pouze mírně vtaženo.

Ocas: Ocas je vysoko nasazen, je středně dlouhý, hned u kořene se stáčí vzhůru a dopředu přes hřbet. Leží pevně na hřbetě. Je velmi huňatě osrstěn. Dvojitá smyčka na jeho konci je přípustná.

Končetiny:

- hrudní:

Obecně: Rovná, spíše široká fronta.

Plece: Plece jsou dobře osvalené a pevně spojené s hrudním košem. Lopatka je dlouhá a leží šikmo vzad. Přibližně stejně dlouhé rameno s ní svírá úhel asi 90 stupňů.

Loket: Loketní kloub je silný, přilehlý k hrudníku a ani vtočený ani vytočený.

Předloktí: Předloktí je středně dlouhé, v poměru k trupu statné a zcela rovné, s dobrými praporci na zadní straně.

Nadprstí: Silné, středně dlouhé nadprstí svírá úhel cca 20 stupňů ke svislé rovině.

Přední tlapky: Přední tlapky jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře vedle sebe ležícími a dobře klenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Drápky a polštářky jsou u všech barevných rázů černé, u všech hnědých špiců tmavohnědé.

- pánevní:

Obecně: Pánevní končetiny jsou velmi dobře osvalené a až po hleznový kloub bohatě osrstěné. Pánevní končetiny stojí rovně a paralelně.

Stehno/holeň: Kosti stehenní a holenní jsou přibližně stejně dlouhé.

Koleno: Kolenní kloub je silný, jen mírně zaúhlený a v pohybu není vytlačován ani ven ani dovnitř.

Zánártí: Zánártí je středně dlouhé, velmi silné a je kolmo postavené.

Zadní tlapky: Tlapky pánevních končetin jsou pokud možno malé, kulaté, s dobře vedle sebe ležícími a dobře vyklenutými prsty, tzv. kočičí tlapky. Polštářky jsou drsné. Barva drápů a polštářků je co možná nejtmavší.

Pohyb: Němečtí špicové se pohybují při dobrém posunu přímo, plynule a pružně.

Kůže: Kůže na těle pevně přiléhá bez jakýchkoliv záhybů.

Osrstění:

Srst: Němečtí špicové mají dvojitou srst: dlouhé, rovné, odstávající pesíky a krátkou, hustou, vatovitou podsadu. Hlava, uši, přední strana hrudních i pánevních končetin a tlapky jsou osrstěny krátce a hustě (sametově), zbytek těla je porostlý dlouhou a bohatou srstí. Srst není zvlněná, kadeřavá či chundelatá, na zádech se nedělí do pěšinky. Krk a plece pokrývá hustá hříva. Zadní stranu hrudních končetin porůstají pěkné praporce, pánevní končetiny od zádi až po hlezenní kloub jsou obrostlé bohatými kalhotami. Ocas je bujně osrstěný.

Zbarvení:

a) Vlčí špic/keeshond: vlkošedá (šedooblačná)

b) Velký špic: černá, hnědá, bílá

c) Střední špic: černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná

d) Malý špic: černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná

e) Trpasličí špic/pomeranian: černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná

Černý špic: V osrstění černého špice musí být také podsada stejně jako kůže tmavě zbarvená a zbarvení povrchu osrstění musí být lakově černé bez jakéhokoliv bílého nebo jiného odznaku.

Hnědý špic: Hnědý špic má být stejnoměrně jednobarevně hnědě zbarven.

Bílý špic: Srst má být čistě bílá, bez jakéhokoliv (zvláště pak žlutavého) nádechu), který se vyskytuje zvláště na uších častěji.

Oranžový špic: Oranžový špic má být pravidelně jednobarevný ve středním odstínu.

Vlkošedý špic: Stříbrošedá s černými špičkami pesíků. Čenich a uši tmavě zbarvené, okolo očí výrazná kresba, sestávající z jemné černé linie, která probíhá šikmo od vnějšího očního koutku k dolnímu nasazení ucha a také čárkovaných linií a stínování, jež tvoří krátké, ale výrazné obočí. Hříva a oblast plecí světlé, hrudní a pánevní končetiny bez černých odznaků pod loktem resp. kolenem, s výjimkou lehkého čárkování přes prsty. Špička ocasu je černá, spodní strana ocasu a kalhoty světle stříbrné.

Jinak zbarvený špic: Pod označení jiné zbarvení spadají všechny barevné tóny, jako krémový, creme-sable, orange-sable, black and tan a strakoš. Strakoši musí mít základní barvu barvu bílou. Černé, hnědé, šedé nebo oranžové skvrny musí být rozděleny po celém těle.

Velikost a hmotnost:

Kohoutková výška:

a) Vlčí špic/keeshond: 49 cm +/- 6 cm.

b) Velký špic: 46 cm +/- 4 cm.

c) Střední špic: 34 cm +/- 4 cm.

d) Malý špic: 26 cm +/- 3 cm.

e) Trpasličí špic/pomeranian: 20 cm +/- 2 cm. (Jedinci pod 18 cm jsou nežádoucí.)

Hmotnost Každá velikostní varianta německého špice má mít hmotnost odpovídající její výšce.

Vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů se považuje za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.

Hrubé vady: Vady stavby těla. Příliš plochá hlava, vysloveně jablkovitá hlava. Masově zbarvený nos, pysky a oční víčka. U vlčích špiců/keeshondů, velkých a středních špiců vady zubů. Příliš velké a příliš světlé oči, mokvavé oči. Vady v pohybovém aparátu. Chybějící kresba u vlkošedých (šedooblačných) špiců.

Vylučující vady: Neuzavřená fontanela. Předkus nebo podkus. Ektropium a entropium. Klopené uši. Zřetelné bílé skvrny u všech ostatních než bílých špiců.

Poznámka: Psi-samci musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata nacházející se zcela v šourku.